Hudba: Oldřich Wajsar
Text: Pavel Aran
On nespí se mnou ani sám
A pořád řeší hlavolam
Jakou má cenu žít
Do kláštera mě posílá
Tam měla bych číst Shakespeara
A pranic neužít
A pranic neužít
K záchvatům mívá mírný sklon
A přitom bodá do záclon
Což tatínek už ví
Pak hlasem křehkým jako sklo
Říká, že jde mu o Dánsko
A o mě nemluví
A o mě nemluví
Co z toho že je útlý princ
A že má límec krajkový
Já čekala jsem od něj víc
Že bude muž, tak jako vy
Vy pane nejste následník
Však víte co chtít od ženy
To jenom Hamlet má ten zvyk
Nehřeší, řeší problémy
Málo mu na mě záleží
Neboť mu straší ve věži
Kam chodí přesně v půl
A častokrát ho najdete
Jak s cizí lebkou po světě
Bloumá jak somnambul
Bloumá jak somnambul
Dál na mě zírá bez lásky
A klade divné otázky
To jediné má rád
Rmoutí mě jeho tajný vzdor
A tak opouštím Elzinor
A jdu si zaplavat
A jdu si zaplavat
Co z toho že je útlý princ
A že má límec krajkový
Já čekala jsem od něj víc
Že bude muž, tak jako vy
Vy pane nejste následník
Však víte co chtít od ženy
To jenom Hamlet má ten zvyk
Nehřeší, řeší problémy
S tím Hamletem je trápení