Uteču
jednou z těchhle alejí
Hudba.
Věra Wajsarová
Text:
Jana Štroblová
Dneska jsou
stromy
oprýskané
sloupy,
omítku
listí oblak zaleje.
Dosud mi
věříš? Ale nevěř, hloupý.
Jsou už tak
nudné
tyhle
aleje.
Jde milý
podzim
s
flašinetem zahrát
k plotům,
kde liják
první zlato
spás.
Kolik má
srdcí lípa našich zahrad,
všechny je
vydá
větru
napospas.
Bere je
chtivý,
pár jich s
blátem smíchá,
ostatní
hází cestou sem i tam.
Je to až
lidské, tak veliká pýcha!
Jsem jenom
zpěvák,
ale
odmítám.
Pak se k ní
vrací.
Pohladí jí
žebra,
po zhublém
kmeni nechá světlo lézt.
Bloud,
který týrá. Zpěvák, který žebrá.
Žebrák, co
zpívá
obvaz na
bolest...
Jsou už tak
nudné
staré
stromy do řad.
Věčně své
listy v cestě válejí.
Nesměj se,
hloupý. Ty mi věříš pořád?
Uteču
jednou
z těchhle
alejí.